Aikidó bylo vytvořeno ze starého samurajského umění boje beze zbraně aikidžucu, které existovalo již v 9. století n.l. . Aikidžucu se používalo ve válkách období Kamakura ( 1192 - 1333) . Za jeho zakladatele je považován jeden ze samurajů rodu Minamoto , Šinra Saburó Jošimicu , který toto válečné umění nazval Daitórjú aikidžucu.

Jeden z Jošimicuových synů se usadil v obci Takeda a začal používat toto jméno jako své vlastní. Sókaku Takeda , který začal učit aikidžucu v roce 1905 na ostrově Hokkaidó, byl jeho přímým potomkem . Ke vzniku aikidó přispěly však i další školy japonských bojových umění, například šermířská škola Katori, jež se datuje od 15. století a je jednou z nejstarších škol japonského šermu.

Sókaku Takeda začal učit Daitórjů aikidžucu poprvé mimo svůj rod. Jeden z jeho nejslibnějších žáků byl Morihei Uešiba ( 1883 - 1969 ) , který v té době působil na Hokkaidó jako kolonista, neboť japonská vláda zamýšlela tento málo osídlený ostrov zproduktivnit. Uešiba zde vedl skupinu osadníků zaměřenou na těžbu dřeva a pěstování máty. Na začátku svého pobytu museli osadníci nejprve vybudovat obydlí, pak teprve bylo možné věnovat se pracovní činnosti .

Daitórjú aikidžucu bylo přísně zaměřeno jako metoda rychlého podrobení nebo likvidace protivníka. Toto byl jeho jediný smysl, kterému bylo ve výcviku vše podřízeno . V žádném případě se v něm neusilovalo o humanizující či výchovné momenty, pokud přímo nepodmiňovaly výsledek střetnutí. V první řadě šlo o bojovou účinnost, humanizující cíle se do bojových umění dostávaly až při jejich změně v budó .

Zakladatel aikidó Morihei Uešiba se v mládí věnoval cvičení džudžucu, kendžucu a cvičení s kopím a tyčí. Po pěti letech cvičení u mistra Sókaku Takedy obdržel v roce 1916 osvědčení o mistrovství v Daitorjú a svolení vyučovat . Věnoval se také šintoismu. V roce 1922 začíná Uešiba učit bojové umění. Po jeho životních prožitcích se mu dostalo osvícení . Bohatství a sláva už pro něj nebyly důležité. Uešiba pochopil, že vskutku kritické střetnutí člověka není ve fyzickém boji, ale spíše ve vnitřní konfrontaci se silami , které odvádějí od harmonie s duchem vesmíru či duchem přírody. Toto se také projevilo v konceptu aikidó. V roce 1925 začínala tvorba aikidó. Do škály technik Daitorjú vnesl techniky dalších škol bojových umění a celkovou modifikací vytvořil své moderní aikidó. Dědictvím šintó jsou v aikidó některé prvky rozcvičování ( torifune ) a dechová cvičení. Pro celosvětové šíření aikida vybudoval organizaci Aikikai. Po jeho smrti převzali šíření aikida jeho žáci a potomci.

Text byl převzat z knihy "Aikidó - cesta harmonie" od Ivana Fojtíka.

Zpět